Je váš systém stlačeného vzduchu stále zcela těsný?
Analýzy potvrzují, že v každé stanici stlačeného vzduchu dochází k únikům a že na cestě od generátoru stlačeného vzduchu ke spotřebiči stlačeného vzduchu se ztrácí obrovské množství stlačeného vzduchu, do kterého jste investovali mnoho drahé elektrické energie.
V rámci kampaně měření "Efektivita stlačeného vzduchu" bylo analyzováno velké množství podniků z různých průmyslových odvětví.
Výsledek:
Průměrná míra úniků činila přibližně 25 %; "hrdý" lídr měl míru úniků přibližně 80 %, jinými slovy, ze 100 kWh tato společnost vyhodila 80 kWh zpět do atmosféry bez užitku.
Místa úniku v celém systému stlačeného vzduchu, tj. v rozvodném potrubí nebo v různých místech připojení ke spotřebiči, představují vysoký nákladový faktor. Netěsnosti fungují jako trysky, z nichž vzduch uniká obrovskou rychlostí.
Protože unikající vzduch je neviditelný a bez zápachu a nepředstavuje žádné přímé nebezpečí, obvykle se mu nevěnuje stejná pozornost jako například úniku ve vodovodním potrubí. Zvýšená potřeba objemového průtoku způsobená netěsnostmi vede k vyšším nákladům na energii pro výrobu stlačeného vzduchu.
Následující tabulka poskytuje představu o rozsahu energetických nákladů souvisejících s úniky.
Jak je vidět, i malá netěsnost o průměru pouhých 5 mm (celkový průměr otvorů mnoha malých netěsností v součtu 5 mm) v síti stlačeného vzduchu o tlaku 12 barů má fatální následky, tj. ztráty vzduchu 58,5 l/s, za které je třeba vynaložit více než 16 000 eur/rok.
Prvním krokem k optimalizaci (tj. k úspoře energie) je určení množství úniků.
1) Zjištění netěsností vyprázdněním tlakové nádoby
Množství úniků v systému stlačeného vzduchu lze přibližně stanovit vyprázdněním tlakové nádoby.
Jedná se o měření doby, za kterou poklesne tlak například o 1 bar. Během měření již není tlaková nádoba zásobována stlačeným vzduchem.
Za předpokladu, že stlačený vzduch vytéká izotermicky, lze únik systému stlačeného vzduchu přibližně určit podle následujícího vzorce.
2) Stanovení úniků prostřednictvím doby chodu kompresoru
Druhou metodou pro přibližné určení množství úniků je měření pracovního cyklu kompresoru. Tuto metodu lze použít pouze u kompresorů s přerušovaným provozem a provozem naprázdno.
Spotřebiče v síti jsou vypnuty. Únik v systému způsobuje spotřebu stlačeného vzduchu a pokles tlaku v síti. Kompresor musí tento uniklý objem nahradit.
Celková doba chodu T kompresoru se měří po dobu měření t. Aby bylo možné získat smysluplný výsledek, měla by doba měření t zahrnovat několik intervalů spínání kompresoru.
3) Určení netěsností pomocí měření spotřeby stlačeného vzduchu
Další metodou stanovení množství úniků je měření pomocí objemových průtokoměrů (tzv. dataloggerů), které využívají cykly využití kompresorů k výpočtu profilů spotřeby stlačeného vzduchu ve stanici stlačeného vzduchu.
Z těchto naměřených dat/diagramů lze rovněž odvodit existující úniky.
Rádi vám také změříme spotřebu stlačeného vzduchu (doba měření cca 7 dní), protože "vědět je lepší než hádat".
Lokalizace úniků:
V mnoha případech je snadné určit množství úniku a místo, kde se vyskytuje, a jeho odstranění je často relativně levné, zejména s ohledem na to, že přibližně 70 % úniků stlačeného vzduchu se vyskytuje v posledních 30 % systému stlačeného vzduchu.
Možnosti detekce úniků zahrnují
- mydlení spojů stlačeného vzduchu
- vyvolání hluku
- Ultrazvuková měřicí zařízení
Slabými místy jsou zejména
- netěsné rychlospojky
- netěsné připojovací hadice k příslušným spotřebičům stlačeného vzduchu
- používání zastaralých odlučovačů kondenzátu (plovákové sifony, časově řízené elektromagnetické ventily)
- zastaralé spotřebiče stlačeného vzduchu (např. přefukování nářadí na stlačený vzduch).
- ´"Rozpuštěná" těsnění na pneumatických ovládacích prvcích
- a mnoho dalšího
